Tento film měl skvěle našlápnuto. Mohl to být první velký Marvelácký biják o antihrdinovi. Měl v popředí skvělého Toma Hardyho. Režiséra, který v Zombielandu dokázal smysluplně propojit komedii a zombie hororovou akci. Mohl vytvořit nový fenomén, podobně jako se to podařilo Netflixu s Punisherem. Nic z toho se však nestalo. Výsledek nemá charakter, nemá vtip a ani dobrou akci. O vše z toho se moc snaží, ale prostě ne. Nedaří se…

Proč je tomu tak? Důvodů je hned několik. Film je velmi nekonzistentní v tom, jak působí. Velmi rychle přepíná mezi komedií, při které se nesmějete, akčními scénami, při kterých se nebavíte a které vás ničím novým neohromí a pasážemi, kde si lidi prostě jen tak povídají, avšak nemáte pocit, že by vám to nějak výrazně přiblížilo hlavního hrdinu. To samé vlastně platí i pro ústředního padoucha. Příběh Venoma dává prostor rozehrát temnou story, která půjde do hloubky postav, nikoliv jen povrchní průměrnou akční komedii, utopenou ve tmavých scénách.

Tou poslední částí film vlastně poměrně rozvlekle začíná. Sledujeme příběh reportéra, jeho přítelkyně a práce, který se k symbiontu dostane až někdy za první třetinou filmu. Pak nás čeká pár akčních scén, které nejsou v ničem novátorské, pár povídacích scén a samozřejmě závěrečný boss fight. Mezi to všechno jsou nadrobeny vtipy, u kterých vám je jasné, že se očekává, že byste se měli smát, ale nějak to prostě nejde. I když, možná je problém ve mě. Kino natřískané věkovým průměrem 20 let se smálo. A nahlas. Často jsem si říkal „proboha komu?“. Tak já nevím. Možná už jsem prostě jen starej. Já se prostě nebavil. Pochopil jsem, že se stal vtip, ale nedonutilo mě to k žádné reakci. Popravdě, mnohem větší řachanda byla u Hotelu Transylvania 3 nebo v prvních deseti minutách Spiderman: Homecomming.

Motivace postav i samotného VENOMa jsou vám záhadou. Totiž, abychom si rozuměli, vysvětleny jsou celkem polopatě, ale prostě jsou hrozně neuvěřitelné a banální. Odmítáte je vzít na milost. Je to ještě horší, než situace, kdy si Superman a Batman v nedávném průšvihu od DC řekli, že z nepřátel se stanou kamarádi z toho důvodu, že jejich matky mají stejné křestní jméno. Nedokážete se s nimi ztotožnit. Trochu to působí jako béčkový film, do kterého někdo napumpoval hrozně moc peněz, ale ani ty tu nejsou tak moc vidět. Grafické ztvárnění Venoma mi silně připomíná Raimiho Spider-mana 3, ale to už je bratru jedenáct let. VENOM bez hostitele vypadá stejně směšně, jako tehdy.

Potitulkové scény dávají naději, že Sony hodlá kolem Spider-mana vytvořit další multiversum. Po dnešku doufám, že si to ještě rozmyslí, protože … když dva dělají totéž, není to totéž. Do dneška jsem se celkem těšil na kresleného Spidermana, který měl poprvé na plátnech kin představit novou jeho novou inkarnaci – afro-latinského kluka Milese Moralese, kterého už nekomiksovému publiku představila aktuální hra MARVEL'S SPIDERMAN, nicméně … opravdu si po dnešku nejsem jist výsledkem.